www.pampalka.blog.cz

Deprese v perníkové chaloupce

29. března 2007 v 16:46 |  Povídky
Je to na prd být stará. Stará a ošklivá.
Nikomu vás není líto. Lidi jsou krutý. Kdybych aspoň mohla vzpomínat na mladé roky, ale houby. Jako pohádková postava nemám na vývoj nárok. To není tak, že byste začínali jako víla Amálka a skončili jako hnusná zlá lidožroutská čarodějnice. Ne, rovnou jste striga. Myslíte, že mi někdy někdo řekl:
"Babičko, nechcete na to revma mazání?" Zlatý voči. Lidi se vám vyhýbají, utíkají před vámi, děti na vás pokřikují:
"Babo, to na nose je bradavice nebo bagr?"
Jo, tomu se říká citová nouze. Co vy o tom víte…

Kolikrát jsem si říkala, kdyby tak mě ti braši vymysleli jinak. Jenže Grimmové byli pěkní prevíti. Někdy v noci, když tady ti dva malí spratci usnou, přecpaní perníkem, si říkám, jak bych se mohla mít, kdybych byla třeba víla kmotřička. Krásné šaty, zářící, lesklé, dělala bych z dýní kočáry, chodila bych na bály (nevím co to je, ale určitě něco moc nóbl ), všichni by mě obdivovali a smáli by se na mě. Ono vám nic jiného než ty sny nezbude. Víte, na mě se nikdy nikdo neusmál.

A ti dva taky… Pokaždé na jaře se tu objeví. Rodiče sociálně slabí, vypustí je do lesa a co pak oni? Spořádají mi půl střechy a ještě jsou to jako chudinky? Víte co to je, když zatéká do perníku? Já se s tím celou zimu peču…Spravuju tašky, patlám se s polevou. Na to zdobení pořádně nevidím. Večer jsem vždycky tak ulepená, že se ke mně ze široka daleka stahují vosy. A tý mouky, co se natahám... Už mě to zmáhá. A med? Pch. To je vůbec kapitola sama pro sebe. Bez medu perník neupečeš. Zkuste v mém věku s trombózou, dnou a revmatismem ve všech kloubech vybírat lesním včelám med. Myslíte, že běhám jak Šebrle? Čtrnáct dní mi trvá, než splasknu. Onehdy přišla jedna venkovanka poradit, prý co jako má dělat s manželem. Že prý už nic. A už dlouho. Chtěla jsem jí dát pytlík vstavače, ale když mě uviděla, zařvala, že si spletla chatrč. Myslela, že je u obra Koloděje. Tak jsem byla opuchlá. Jo, to si každý myslí, že je to jen tak.

A ty obehrané finty:
"Babičko, já nevím, jak se na lopatě sedí."
To bych musela být úplně pitomá, abych na to skočila. Ale musím. Napsali to tak. Jenže to už pak nikde nepíšou, jak asi ta pec po kremaci vypadá. Že se to musí znovu vyšamotovat. Pořád práce a práce a vděk žádný.

Funguju tu jako velkovýkrmna. Ten valibuk už má dobrý metrák. Perník jedl jenom první dva dny. Pak přišel s tím, že prý není na sladký. Že takhle řízek kdyby byl. Nezbylo mi nic jiného, než si obstaral čuníka. Před týdnem byla zabijačka. Prasátko vykrmené perníkem, není úplně od věci. Má takovou jemnou skořicově-badyánovou příchuť. Delikatesa. Ale Jeníček opravdu všechno nepapá. Jitrničky má rád jen ty světlé, jelítka že prej si můžu nechat. Fakan! Už jsem dokonce tak daleko, že večer mu předkládám nabídku menu ze tří jídel, aby si zaškrtl, co chce druhý den jíst. Dnes ráno mluvil něco o švejčužou. Kde k tomu vůbec přišel, když pořád skuhrají, že doma měli jen kaši? A to ještě ob den? Ještě že jeho ségra aspoň poklidí. Tak se mi to trochu kompenzuje. Ale už mám tak akorát dost! Zrovna brousím nůž. Dneska už musím říznout, tak ať je pořádně ostrý. Ať to toho spratka tak nebolí.

Proč vám to tady vůbec vykládám. Stejně budete vždycky fandit jim a všem těm Růženkám…Mimochodem, to vám nevadí, že je úplně blbá? Má to v horoskopu, ví, že o sedmnáctých narozeninách se prostě nesmí píchnout, jinak usne na sto let, a ona se ten den producíruje po zahradě? Normálně myslící člověk by vůbec nevstal z postele. No jo, blondýna. To je marný.

Ale když to tak vezmete kolem a kolem, já jsem vlastně jako pták Fénix. Taky pokaždé vstanu z popela. No jo. To zní tak vznešeně. Jako Fénix. To si budu říkat.

No nic, práce nepočká.
"Tak Jeníčku, vstávej, ukaž prstíček."



A co nám z pohádky, přátelé, vyplývá? Že ten, kdo ničí střechu, kterou jiný staví, je mizera a zasluhuje trest. Že i starý člověk obsypaný bradavicemi může mít své sny a být dobrý a z mladého a sympatického se může vyklubat pěkný parchant. A že když si nebudete krýt záda, tak vás dřív nebo později někdo dostane na lopatku a pěkně vám zatopí nebo případně zatopí s vámi. A ještě to pak budete muset uklízet.

ZDROJ: www.liter.cz - Aglája
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama