www.pampalka.blog.cz

Tak trochu SRANDA!!!

10. dubna 2007 v 11:41 |  Povídky
Jednou v pátek jsem neměla hlídání pro Bubáka, mého milovaného psíka, a tak jsem si ho musela vzít do práce. Odpoledne jsem se vydala jej venčit do ulic v centu Prahy, kolem Národní třídy.
Jen jsme vyšli na dvůr domu, kde máme kancelář, Bubáček se vyčural na secesní sloupek vedle průjezdu, kde hlídkuje ochranka. Hlídač na mě začal ječet, že mi toho psa zastřelí, že si nedělá legraci, že má bouchačku u sebe, co si myslím, takhle ochcávat národní památky. No, připadala jsem si, jako bych se na ten sloupek vyčurala sama. Snažila jsem se mu vysvětlit, že můj pes ještě neumí na mísu a že největší problémy mu dělá splachování, ale můj vtip se nesetkal s pochopením.
Tak jsme šli dál směrem k řece a Bubáček si v prostřed chodníku vzpomněl, že se mu chce kakat. Tak zasedl do svého oblíbeného posezu, kdy vypadá jako klokan a udělal takovou, ale takovou hromadu, že to svět neviděl. Kolem chodila spousta lidí a pár postarších důchodců se zastavilo, aby viděli, co s tím nadělením panička udělá. No, já jsem vzorná panička, tak jsem z kapsy elegantně vytáhla dva igelitové pytlíčky a to obrovské hovno do nich na dvakrát nacpala. Ale ouha, nikde žádný koš na odpadky, neřkuli koš na psí výkaly. Tak jsem šla ještě asi deset minut s průsvitnýma pytlíčkama plnýma nezaměnitelné hnědé hmoty, ale koš nikde. Ty pohledy navoněných kolemjdoucích bych Vám přála vidět!
Když už jsme se blížili zpátky ke kanceláři, všimla jsem si kanálu, který měl uražený kousek roštu a tím vznikl otvor, kterým bych mohla zatrápené pytlíčky i s obsahem propasírovat. Rozhlédla jsem se, jestli se nedívá moc lidí a šup s pytlíčky do kanálu! Jenže hovno bylo opravdu obrovské a tak pytlíček uvázl na roštu. Sehnula jsem se, abych to propasírovala a už se toho konečně zbavila, ale v ten moment mi z náprsní kapsy u košile vypadl mobil. Chvilku se na roštu od kanálu jakoby rozmýšlel a tancoval a pak... šup! a byl v hajzlu! Spadl mi do toho zatracenýho kanálu i s psíma výkalama. Myslela jsem, že mi přeskočí! Můj mobil, kde mám veškeré kontakty. Veškerá pracovní i osobní telefonní čísla. Všichni kamarádi mi na ten mobil volají. Jiný kontakt na mě prakticky není... V centru Prahy, všude kolem zástupy lidí, turistů, kravaťáků a já jsem se tam v lodičkách a sukýnce snažila vypáčit rošt od kanálu. Trošku se to hnulo, ale celý rošt jsem sama nezvedla.
Vzpomněla jsem si, že u nás na dvoře, pár metrů odsud, jsou nějací dělníci. Tak jsem uvázala Bubáka u sloupku a zaběhla je požádat o pomoc. Jeden dělník se nakonec sebral, i když nechápal, jak mi mohl mobil spadnout do kanálu a šel mi pomoct. Vzal za rošt, vyndal ho a naštěstí byl v kanálu ten drátěný koš na zachycení hrubého odpadu. To už se kolem nás začal tvořit slušný hlouček zvědavců. Dělník si lehl na břicho na chodník a zanořil horní část těla do kanálu a silou zvedal koš nahoru. Abych mu pomohla, naklonila jsem se taky trošku dolů, uviděla jsem svůj mobil a sáhla po něm. V tu chvíli mi z druhé náprsní kapsy vypadly klíče. Přímo do kanálu. Ale bohužel už mimo koš. Mobil jsem držela v ruce a smutně se dívala za klíčema, které zmizely v bahně a kdovíčemještě na dně jámy. Chtělo se mi brečet, ale hlouček okolo se očividně bavil.
To je zajímavé, jak cizí neštěstí dokáže potěšit. Nakonec dělník zavolal svého kolegu, ten ho chytil za kotníky, on se celý ponořil do těch sraček dole a klíče vylovil. Zašátrala jsem v kapse, vytáhla padesátku a strčila jsem mu jí do dlaně. "Tady máte aspoň na pivo a děkuju, fakt děkuju mockrát."
Odvázala jsem Bubáka, hlouček se spokojeně rozešel a já jsem se vrátila ke své práci. Pytlíku s výkaly jsem se zbavila, mobil mám, klíče jsem opláchla a život jde dál. Jen když si na tenhle zážitek vzpomenu, sama se musím usmát. Když si myslíme, že to obrovské hovno před námi je to nejhorší, co nás mohlo potkat, není tomu vždycky tak. Ještě můžeme mít přátele v kanálu a nebo klíče od dveří, které jsou nám drahé někde v propadlišti.
Toto je povídka s dobrým koncem. Vážím si každého dne, kdy mě něco podobného nepotká!

Tak krásný den!

zdroj: www.liter.cz
autor: Hannazka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karel Karel | E-mail | 6. května 2007 v 20:26 | Reagovat

To sis teda užila den Blbec, i když s dobrým koncem. Znám podobný z doslechu, ale ten skončil hůř.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama